Chladný kůr, záhyby světla,
poslední večer zim.
Tóny lemující klenbu
se odrážely v lesku
vysloužilých svátostí.

Útroby zdí
splynuly s nenasytnou odlehlostí
všedního dne,
ale shrbený trumpetista už dohrává
a mizí
siluetou doznívajících sonát.

Někde mezi lavicemi zazněla klapka:

Bylo to líbezné
a příšerně staromódní.